Svíčková

Svíčková, naše česká klasika, kterou každý připravuje jinak. Každá kuchařka, ba i kuchař jí vtiskne svůj podpis, takže i kdyby snad byl jen jeden univerzální recepis, byla by i tak každá svá.

Ani já jsem ještě nedospěla do fáze, kdy bych si řekla: "ANO, je to ona, takhle ji budu vařit napořád."

HAHAHA, teď to vypadá, jako bych ji vařila už tisíckrát, ale ne zatím jenom jednou.

Byla moc dobrá a maso bylo tak křehké, že se samo rozpadalo i knedlík se zdál být povedený, celkově to bylo moc dobré, plnohodnotný oběd se šlehačkou i brusinkami, ale nebyla to TA SVÍČKOVÁ…

Omáčka byla poměrně hustá a chyběl tam dost výpek z masa, protože nemám pekáč J a do té misky se to vešlo jen tak tak, tak nebyl vůbec prostor, a tudíž byla i hodně zeleninová, ale nevadí příští pokus bude zase o krok blíž … K TÉ NAŠÍ BUDOUCÍ…

A kdyby přeci jen někdo chtěl tu naši svíčkovou zkusit, tady je recept.

1 kg hovězího masa zadního
150 g špeku
sůl
olej
300 g cibule
300 g mrkve
150 g celeru
150 g kořenové petržele
10 kuliček celého pepře
5 kuliček nového koření
4 listy bobkového listu
80 g krupicového cukru
1 citron
1 l vody, vývaru nebo vína na zalití
80 g plnotučné hořčice
sůl
cukr
ocet
50 g másla
200 ml smetany na šlehání

Očištěný kus masa prošpikujeme: z poloviční dávky špeku nakrájíme klínky a namočíme je do soli, maso na několika místech tenkým nožem prořízneme po vlákně a slaninu vmáčkneme dovnitř, na oleji jej opečeme ze všech stran, vyjmeme a dáme stranou.

Zbytek špeku nakrájíme na kostičky, přidáme na rozpálený olej po masu a vypečeme. Přihodíme na kostky nakrájenou zeleninu a orestujeme do zlatohněda, přidáme divoké koření, zasypeme cukrem, necháme zkaramelizovat, vhodíme okrájený a na plátky nakrájený citron (bez jadérek), zalijeme hovězím vývarem, přidáme hořčici, osolíme, vrátíme maso, přiklopíme a vložíme do trouby. Pečeme, až je maso měkké, asi 2 hodiny.

Poté maso vyjmeme z omáčky a přepasírujeme přes husté síto nebo vyjmeme koření a směs rozmixujeme. Podle gusta dochutíme solí, cukrem, octem, přidáme máslo a smetanu.

Knedlíky dopíšu jindy…

Máte vychytávky, tipy nebo doporučení? Do komentářů s nimi:

Celozrnné houstičky

Snaha jít trochu zdravěji na nás křičí ze všech reklam, bilboardů a časopisů a tak zkouším zase trošku zdravější housky.

Budeme potřebovat:

180 g hladké mouky

200 g špaldové mouky

100 g žitné mouky

80 g másla

250 ml vody

7 g sušeného droždí

1 kávová lžička cukru

1 kávová lžička soli

+ semínka dle libosti

Vše jsem nechala zpracovat a vykynout v pekárně.

Těsto bylo velice příjemné, nemuselo se vůbec pomoučňovat během zpracovávání, jenom pozor na množství semínek, čím víc tím se těsto při zpracování trhá, jak a copánek asi radit nemusím.

Z toho množství se povedlo 10 skoro stejně velkých housek.

Potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme semínky dle chuti. Pečeme na 175°C na 20 - 25 minut.

upečené housky jsem nestihla vyfotit... :-)

Dobrou chuť

Houska k večeři?!

Není to jenom houska, je to teplá večeře…

Když se vychytá správná doba pečení a složení housky podle chuti je to dokonce moc dobrá teplá večeře :-)

Podle toho, kolik vás bude, tolik toho budete potřebovat :-)

Já píši postup na pět housek (bulek):

5 kaiserek nebo bulek

5 plátků anglické slaniny

5 ks vajíček

5 plátků oblíbeného sýru

1 ks menší cibule

1 velké rajče

2 cm pórku

Pepř a sůl a další koření podle chuti

Máslo

Bulky nahoře odřízneme a opatrně vydlabeme, skrojek nám pak poslouží jako víčko.

Vymažeme máslem a na dno dáme pokrájenou slaninu kolečko pórku a část rajčete.

Troubu předehřejeme na 170 °C.

Do bulky vyklepneme vajíčko, osolíme, opepříme.

Dáme do trouby, pečeme, tak dlouho, aby Vám konzistence vajíček vyhovovala. Já radši měkčí, tak vyndat téměř hned protože i po vyndání z trouby rychle dochází.

Chvilku před koncem pečení položím na bulky plátek sýra.

Skrojky během pečení padly v oběť hladovějícím ochutnávačům :-)

Po těchto sychravých dnech je to večeře, která zahřeje na těle a potěší i duši, protože je nenáročná, rychlá a chutná.

Variant čím naplnit housku je přemnoho, od CDD až po vybrané dobrůtky.

Dejte vědět do komentáře, jestli jste vyzkoušeli, pokud ano, tak jakou variantu, budu ráda:-)

Tiramisu po česku

Jsem asi jedním z mála lidí, kterým falešné, české tiramisu nevadí, respektive ho má radši než to originální italské.

Nikdy jsem totiž nevyhledávala krémové dorty, teda spíš ty náplně s máslem mi nechutnají, do dneška se mi příčí ukousnout chleba namazaný vyšší vrstvou rostlinného tuku vydávajícího se za máslo, ta pachuť je děsná.

Máslo už jsem se naučila jíst po troškách, hlavně tedy od Jardy, protože kdyby došlo na nejhorší (možná nejlepší), kostka másla by mohla být i jako dezert :-). Mascarpone mi připomíná chutí ty máslové krémy a tudíž mi moc nechutná, proto jsem vděčná za českou variantu.

Já tu svojí objevila někde na internetu…už dávno…

Na krém:

200 g pomazánkového másla bez příchutě

200 g zakysané smetany

Na zbytek:

Piškoty

Likér

Káva

Kakao

Uvařím silnou kávu, použiji klidně rozpustnou ale silnou, přidám k ní likér, whisku nebo rum, zaleží, co doma je.

Misku vystelu potravinovou folií.

Piškoty namáčím v kávové směsi a kladu je na dno misky.

Když je první vrstva hotová, vrstvím krém, který jsem pořádně vyšlehala, když se mi zdá moc hustý přidám trochu mléka nebo smetany.

Pak zase piškoty, krém a piškoty.

Trochu krému si dám stranou a nechám mimo lednici a dosah ochutnávačů :-)

Vrstvy v misce dám do lednice na hodinu vychladit, lze i do mrazáku.

Po vychlazení potřu vrchní vrstvu krémem a zasypu kakaem a dozdobím podle chuti a fantazie.

Pak můžete ještě chladit, nejlepší je to přes noc, protože do piškotů prosákne chuť smetany a dezert se krásně spojí.

Víš, co jíš?

Měli jsme ve spížovém, chcete-li ve špajzovém šuplíku spoustu pytlíčků, poloprázdných i poloplných.

Některé byly zagumičkováné, některé zasponkované některé zalepené a některé zakolíčkované, proti rozsypání, vniknutí netvorů i tvorů, všechny tam byly dost poházené a poschovávané, a tak se občas stalo, že se našly tři pytlíky bulguru, dva s pohankou a prázdná krabice bez kus kusu…

Tohle mě netěšilo, a tak jsem si jedno odpoledne vytáhla tužky, nůžky, barevné papíry a lepidlo.

Kreativně, jsem se vyřádila a víčka byla hotová, ale z některých sklenic se mi moc nepodařilo sundat to lepidlo. Etiketa byla dole a to proradné lepidlo, tam zůstává pořád.

V některých tvořivých skupinách jsem se ostatních členek dotázala, jak na to, a statisticky vyhrál technický benzín, ten jsem zakoupila a brzy se na to sundání zbytků lepidla vrhnu.

A pak už to bude dokonalé…

A když už jsem byla v tom tvoření, zajímalo mě, se také něco o těch potravinách dozvědět, takže teď vím co jím :-)

Pekárna není pakárna!

Domácí pekárnu jsem vyhrála asi v roce 2013, v soutěži časopisu Apetit, za recept na Cheese cake (recept dodám jindy).

Je to poměrně vytuněná pekárna, má k sobě nejednu věcičku. Jmenovitě stojánek na bagety, stojánek na housky, řezátko, mašlovačku, odměrky, knížečku plnou receptů, atd.

(MOULINEX OW 6118 Bread of the world)

Byla jsem nadšená a jsem dodnes.

Používám jí poměrně často a ráda, umí ulehčit práci a nezabere téměř žádný pracovní prostor, protože umí pracovat na zemi v rožku…

Bohužel už jsme spolu měly i jednu nepříjemnou zkušenost.

Protože opravdu všechno se v pekárně asi dělat nedá…

Myslela jsem si, jak to bude príma, meruňková marmeláda bez práce a míchání…

Vše bylo připraveno podle dodaného návodu program nastaven, zapnula jsem a displej ukazuje téměř dvě hodiny času, tak jsem šla na zahradu opečovávat rajčata.

Najednou siréna jak blázen Jarda ve sklepě, tak mi proběhne hlavou, že asi něco kutí, přičemž běží ze sklepa a volá na mě: " Nikol máme tady požár".

Děs !!!!!

Z pekárny se valil dým, meruňková marmeláda všude jen ne v té misce, a k tomu všemu smrad spáleniny v celém domě…

Když pekárna vystydla, celou ji Jarda rozebral, já všechny díly omyla od lepkavé oranžovo černé hmoty, když díly oschly, Jarda ji zase celou složil dohromady.

Je šikovný, příhoda je stará dva roky a pekárna pořád funguje…

Deborky dětský pokoj

Když byla Deborah ještě malá, milovala Hurvínka, opravdu moc.

Asi ve svých čtyřech letech citovala hlášky z jeho večerníčků. A když hlídáte malé dítko, hrajete tu klasickou hru: řekni mi ,jak dělá tohle zvířátko.

Pamatuji si to jako dneska, když jsem vyjmenovala snad všechny zvířátka,co mě napadla, aby mi Deborka řekla, jak dělají  a pak se Deborka ozvala a "jak dělá Hurvínek?!" Já nevěděla a z Deborky vypadlo "CHÁ CHÁ".

 Deborka je náš rodinný Benjamínek dcerka sestřenice Míši a chtěla vymalovat pokojíček.

Ani nevím, jak to vzniklo a jak jsme se k tomu dostaly, každopádně jsem strávila dva dny na Malvazinkách v dětském pokoji s MP3 přehrávačem paletou barev a počítačem s předlohou.

A pak už jsem si jenom malovala parádní ART terapie….

Javorové květiny

Miluju když se začnou barvit stromy do žlutooranžovo barevna... Asi to bude i tím, že teplé barvy mi prostě sedí, odjakživa je mám ráda.

Taky mám ráda květiny, spojení květiny a podzimních barev láká nejednu tvořivou duši, tedy i mě.

Květiny z javorových listů proto na podzim zdobí alespoň chvilku než úplně uschnou náš stůl, parapet nebo jinou část, kam je zrovna umístím:

tyhle jsem vyráběla loni:

a tyhle letos:

tady vkládám půjčený návod, sama bych ho nafotit nezvládla a vlogování :-) se necítím :-)

Štěstí.. muška na kole

Aleš a Ivka se brali letos v létě...

Penízky se jim předávali pomocí kola štěstí... kdy nejdřív točili, hádali, pak brali nebo odevzdávali...

Kartonové kolo štěstí, spousta papíru, Jardova důmyslná trojnožka...

 

a jeho vynález na lepení pomocí válečku, můžu jenom doporučit na velkoplošné lepení...

a bylo na světě...

Špaldové rohlíky

Taky trošku toho zdravého pečení :-)


Receptík na špaldové rohlíky:

3 hrnky špaldové mouky

1 polévková lžíce soli

200 ml vlažné vody

¼ droždí nebo pytlík sušeného

125 ml mléka

½ kávové lžičky citronové šťávy

½ kávové lžičky cukru

Počkáme, až pekárna zpracuje a vykyne. Pak vyválíme placku a rozdělíme na trojúhelníky, z těch smotáme rohlíčky, potřeme vajíčkem a posypeme semínky, mákem, solí…

Pečeme na 200 °C 15 -20 minut.

Jak dávat peníze?

Docela nerada dávám peníze, mnohem více mě baví vymýšlení dárků, které by mohly potěšit. Používám "mohly", protože i když se snažíte sebevíc, někomu se prostě zavděčit téměř nepodaří. Nemyslím nikoho konkrétního, ale je to tak, občas prostě to, co Vám by udělalo nesmírnou radost, nesklidí sebemenší úspěch u druhých…

Ale abych se vrátila k původní myšlence dávání peněz…

Loni byly dvě svatbičky Kamči a Honzy na Humprechtu u Sobotky, kdy jsme finanční dar předávali jenom za nás dva a proto jsem vytvořila hnízdečko:

A ta druhá svatba byla Lukáše a Marušky, kdy jsme předávali dárek hromadně jako skupina a proto jsem vytvořila budku:

Háčkovaný pléd

Tento krasavec je už dlouhou dobu mou ozdobou.

Byla to vlastně první moje háčkovaná věcička. Háčkovat mě učily dvě moje kamarádky Míša, ta mě naučila držet háček a poznávat značky v návodech a kamarádka Adél, která mě ukázala ty tríčky v ruce, když se něco pokazí, jak to kamuflovat apod…

Už jsem toho uháčkovala asi dost, tak jen budu občas přidávat obrázky, co tedy přibylo…

Návod je z praktické ženy, číslo někdy dohledám a dopíši, kdyby měl někdo zájem…

Buchty do světa

Buchty měl rád i český Honza, tak proč né já?

Těsto:

20 gramů droždí

200-300 ml mléka (podle konzistence)

50 gramů krupicového cukru

500 gramů hladké mouky

špetka soli

2 lžíce vanilkového cukru

60 g másla

1 žloutek

2 lžíce rumu

Pekárno pracuj :-)

A dál už jen foto postup:

Tak dobrou chuť :-)