Koblížek v troubě pečený

Koblížky máme obecně moc rádi, ale to smažení mě od nich doma velmi odrazovalo. Naposledy jsem dělala koblihy na střední v laboratoři analytické chemie, kdy jsem zkoušeli mohutnost kynutí. Nad kahanem jsme měli hrnec s olejem a nakrmili jsme celé patro, byla to bomba, digestoř je v tomhle k nezaplacení…

Ale když se to na facebooku začalo hemžit recepty, že se dají péct i v troubě, tak jsem se na ně vrhla…

Těstíčko:

500 g hladké mouky

250 ml mléka

1 žloutek

50 g másla

40 g cukru

sůl

½ pytlíčku sušeného droždí

Opět jsem zaměstnala pekárnu a šla dělat lasagně. Čekali jsme návštěvu na večeři. Tak to bylo poměrně zaměstnané odpoledne.

Loni jsem si koupila tvořítko na koláče a kolečka a zase na něj zapomněla, tak jsem vykrajovala skleničkou. Na kopečku mě přivedla Monča na skvělé utemování, aby nevytekla marmeláda. Vidličkou hezky dokola spojíme dvě kolečka s marmeládou uprostřed.

Pekla jsem je asi na 190°C do zlatova. Něco málo přes dvacet minut.

Po vyndání někdo doporučuje potřít máslem, nebo vodou s rumem, já na všechno zapomněla a posypala je cukrem.

Pozor: jsou silně návykové a ty meruňkové dostali silně na frak od těch s třešňovou marmeládou… ale o marmeládách až jindy….

Nejvíce mě potěšilo, jak do nás všech padaly. Opravdu jsme snědli v pěti 40 koblih! Osm jich zbylo na druhý den… těch osm na fotce...

Bábovka

Ale recept na babiččinu bábovku je snad legendární…

Nemyslím tím recept na bábovku mojí babičky, ani si nevybavuji, že by ji babička někdy pekla, ale podědila jsem po ní formu, tak asi nejspíš jo… Jestli Ti křivdím babi, tak promiň, ale fakt si nevzpomínám, že bych u Tebe kdy bábovku měla...

Snad jednou ročně v Apetitu vychází recept na babiččinu bábovku, základ receptu je pořád stejný, jen občas obmění suroviny, přidají kokos místo kakaa nebo třtinový cukr místo krupicového, přidají oříšky, rozinky v rumu a tak…

Ale pořád se točí kolem toho kouzla nedělní bábovky…

Tak ten recepis:

6 vajec

300 g krupicového cukru

180 g másla + na vymazání formy

250 ml plnotučného vlažného mléka nebo smetany

10 g vanilkového cukru

450 g hrubé mouky + na vysypání formy

1 sáček prášku do pečiva

3 lžíce kakaa

Vymažeme a vysypeme formu a předehřejeme troubu na 180 °C, oddělíme žloutky a bílky.

Žloutky utřeme s cukrem, pak přidáme změklé máslo a smetanu (mléko bylo v původním receptu já dala smetanu MŇAM.

V jiné misce ušleháme dotuha bílky s vanilinovým cukrem. Ještě že jsou dneska mixéry.

Mouku smícháme s práškem do pečiva. K mouce začneme vmíchávat žloutky s máslem a smetanou. Nakonec jemně vmícháme sníh.

Polovinu těsta vlijeme do formy, a ke zbytku přidáme kakao. Pečte asi hodinu, ale já vždy kontroluju špejlí..

Tak dobrou ať už jste babička nebo ne :-)

Rajčata všude, kam se podíváš

Loni jsem svoje pěstitelské ambice uspokojila čtyřmi rostlinkami které jsem přivezla na Březové hory od Zuzky z Mezouně. Nejdříve to byly takový chcípáčci, ale dařilo se jim a dokonce jsme na ně věšeli i červená velká rajčata aby věděli, co mají dělat.

Nakonec se povedly a my i sklízeli.

Avšak letos moje ambice vzrostly, koupila jsem semínka (a ne jedny). Zasela do vajíčkových lůžek se substrátem, dala za okno a zalívala…

to vše asi na začátku dubna… rajčata rostly jako z vody a byly super…

jenže pak byly až moc rychlé a v květnu ještě nemohly ven, tak šly do podkroví a tam rostly jako bych je zalívala denně, což jsem rozhodně nedělala…

A mezitím jsem celý proces začala opakovat zasela jsem semínka do vajíčkových lůžek se substrátem, dala za okno a zalívala… Přemlouvala Sluníčko, ať nám posvítí, aby se vše povedlo …

První rajčata jsem vynesla ven a přesadila do pytlů a dodnes nezapomenu na pana policajta který u nás zachraňoval fretku jak mi řekl… máte tu chcíplý rajčata…

Druhá rajčata jsem zasadila do kýblů a taky rostou…

A rajčata dneska máme venku, sklízíme, užíváme si a jsou moc dobrá

Koláče - kdo si pro ně doskáče ?

Bez práce nejsou koláče, a proto se na koláče vždycky těším a protože je mám ráda a Jarda taky...

nelze odolat a musíme si je občas upéct :-)

… a domácí jsou domácí…

První koláče byly obří a připálené a Jardovi chutnali ze všech nejvíc…

Druhé koláče byly až moc podobné těm kupovaným…

A z těch třetích jsem udělala šátečky, posypala je drobenkou…

… každopádně, těsto skvělé na všechny způsoby…

Proto se o něj s Vámi podělím…

Recept:

600 g hladké mouky

80 g cukru

2 vejce

30 g droždí

100 g másla

250 ml mléka

špetka soli

citronová kůra

+ vajíčko na potření

Skořicoví šneci

Na internetu jich bylo k vidění spousta tedy obrázků šneků v zapékací míse, nikde jsem moc nezkoumala recept, protože moje fantazie už vymýšlela několik variant s čím a jak by se tyhle sladké rolky daly vyrobit…

A tak jsem taky jednou zkusila:

Univerzální kynuté těsto, je super, že nemusíme nic vážit, jen umýt kelímek od jogurtu…

1 kelímek jogurtu bílého

½ kelímku rostlinného oleje

1 balíček sušeného droždí

3 kelímky polohrubé mouky

2 lžíce cukru

1 lžička soli

Jelikož víte, že domácí pekárnu opěvuji, takže šup na program 16 - kynuté těsto a za hodinu a čtvrt se vrátím …

Těsto jsem rozválela na placku a udělala z ní rádoby obdélník, ten jsem pomazala rozpuštěným máslem a posypala domácím skořicovým cukrem. Na jednu lžičku mleté skořice čtyři lžíce cukru, já radši krupici, vy třeba moučku…

Troubu předehříváme na 180°C . Z obdélníku jsem utvořila proužky cca 15 cm na 5 cm. Ty se zarolují a usazují do dortové formy.

Nebojte se, že mají vedle sebe dost místa, nevadí, oni ještě nakynou a pak dá dost práce je oddělit.




Když jsme na jaře dobývali Černé a Čertovo jezero na Šumavě, tak dost bodly, dobře se nesou a jsou celkem nerozbitní :-)

Oblázkohraní

Pod heslem kdo si hraje nezlobí, jsem si na terase rozprostřela malování, akrylové barvičky, štětce a oblázky.

Na obrázky jsme vyrazily s mamkou a tetou k Berounce a sbíraly… Pořádně jsem je odrbala kartáčkem a mýdlem aby na nich akrylky držely.


A pak už jsem popustila fantazii a vznikaly broučkové berušky a žížala…

a teď už bydlí na zahrádce asi tak:

Jak jsem si to zavařila

Loni jsem se rozhodla, že zavařím okurky. Koupily jsme s mamkou 25 kg pytel a zavařovaly dva dny, nejdříve myly pořádně kartáčkem a pak každá vyráběla svůj lák a zavařila si je podle sebe.

Já podle receptu od Jardovy tetičky, které jsou moc chutné a nejsou překořeněné. Zavařovaly jsme dva dny odpoledne po práci až do noci, byl to hukot a byly jsme obě dost unavené a řekla jsem si, že letos ani náhodou, že si okurky pořeším o víkendu.

Naplánovala jsem si to hezky, že si je v sobotu je pořádně vydrbu, v neděli v průběhu dne naplním do sklenic, zavařím a uklidím do sklepa. Jojo plánování…

Ve středu jsme odjeli na vodu, a ano ve čtvrtek volala mamka, že jsou okurky k vyzvednutí.

Ano, vraceli jsme se z vody v sobotu, ale bohužel do skladu s okurkami v neděli přístup nebyl. V pondělí jsem si vyzvedla okurky, v pondělí jsem vydrbala první půlku okurek, nandala je do skleniček uvařila lák a celá zničená šla spát v úterý jsem se přiřítila z Prahy a tenhle kolotoč nekonečného drbání okurek začal nanovo.

Podotýkám, že za ty dva dny jsem měla v ruce téměř všechny okurky ruce rozmáčené až k loktům a ten kartáček jsem totálně zničila…

Ale máme zase 46 sklenic okurek, včera jsem vynesla ze sklepa poslední loňské, tak holky moje drahé za chvíli na Vás přijde řada!

Kořenky

Tvoření je moje koření :-)

A proč si neokořenit život právě kořenkami?